Náplní semináře je kineziologický rozbor funkce končetin postižených traumatem, cílený především na změněné neurosvalové souhry a reakce. Následuje stanovení postupného cíle fyzioterapie a fyzioterapeutického plánu. V praktické části je kladen důraz na obnovu a následný trénink aktivní stability kloubů postižené končetiny v přirozených zátěžových situacích. Centračně-stabilizační funkce je zde důsledně oddělena od cíleně-motorické, fázické neurosvalové práce.

Pokud u nějaké diagnózy čteme přívlastek "idiopatický", zní to vždy trochu podezřele. Platí to i v případě idiopatické skoliózy. Často se za příčinu skoliózy považovalo jednostranné přetěžování v období růstu, např. nošením školní brašny na jednom rameni. Jindy se za příčinu považovala rozdílná délka dolních končetin. Ano, sumace jednostranné vnější síly, může způsobit určitou deformitu páteře. Ale v tomto případě mluvíme o kompenzační deformitě, které není tak těžké porozumět a jejíž léčba nepředstavuje zásadní problém. Daleko častěji se však setkáváme s procesem, který se nedá takto jednoduše vysvětlit. Zde se potom často zmiňovala svalová dysbalance a fyzioterapie se soustřeďovala na protahování zkrácených a posilování oslabených svalových skupin. Výsledky však byly velice sporné. Navíc se nebralo v úvahu, že lidí s podobnou dysbalancí je mnoho, ale jen někteří reagují ve smyslu idiopatické skoliózy. Jeden z nejfunkčnějších modelů skoliózy vypracovala německá terapeutka pí. Schrothová. Jedná se o biomechanický model vzniklý na základě empirie. Nepostihoval sice etiopatogenezi poruchy, ale umožňoval poměrně efektivní LTV formou intenzivního cvičení v diagonálním směru, často s využitím korekce dýchání a vypodložení bodů opory těla.

Tento seminář se snaží pomoci zaplnit mezeru, která vznikla za minulého režimu cenzurou a blokací informací. Ti dříve narození si dobře pamatují, jakým problémem bylo pouhé zhotovení fotokopie. Cenzura postihovala hlavně informace z anglofonní zóny. Je smutné, že těch několik vyvolených, kterým byly informace relativně přístupné, neumožnili jejich předání v dostatečné míře široké odborné veřejnosti. V těchto specifických podmínkách se v československé rehabilitaci vytvořila schizofrenní situace: na jednu stranu zde pracovalo mnoho nesmírně schopných lidí kteří často vytvořili originální diagnosticko-léčebné postupy a na druhou stranu u většiny pracovníků oboru existovala trestuhodná neinformovanost o tom, kam se obor v zahraničí ubírá. O některých, ve světě standardních technikách, byly informace jen schematické, o jiných chyběly úplně. To, co zejména chybělo, byl přímý kontakt s autorskými školami a pracovišti ve světě a tím nedostupnost kvalitních praktických seminářů o některých, v zahraničí uznávaných metodikách. Toto "opomenutí" postihlo i terapii kořenových syndromů podle McKenziho, přestože je ve světě v širokém měřítku využívána několik desetiletí. V ČR se první praktický seminář o této terapii konal pod patronací kliniky rehabilitačního lékařství FNKV v počátku 90. let pod vedením amerických lektorů. V současné době již základní školení o této metodě probíhají pod vedením kolegyně Mgr. Novákové, jenž je též prvním oficiálním zástupcem mezinárodního McKenziho institutu v ČR. Proto se u tohoto semináře více soustřeďujeme na konfrontaci původní metody s moderními poznatky o centraci a řízení motoriky.

Tento kurz tvoří se seminářem "aplikovaná kineziologie" integrovaný celek. Jeho hlavní náplní je popis a interpretace souborů funkčních poruch, které doprovázejí typické poruchy držení těla a pohybových stereotypů. Jsou zde dávány do vztahu především s podprahovou nocicepcí. Kurz je praktický, úvod tvoří nácvik palpace a hlavní náplní je praktikování konkrétních diagnostických a terapeutických hmatů.

První informace o tejpování pronikly do Československa v 60. letech dvacátého století. Až do současné doby taping aplikovali téměř výhradně sportovní maséři. Přitom se nabízí široký prostor pro uplatnění v léčbě posttraumatických stavů končetin jako dynamická, měkká ortéza šitá na míru.

Cílem semináře je za pomoci výtvarných prostředků pomoci pacientům s handicapem uvědomit si vlastní osobnost a omezující psychosociální bariéry. Současně je cílem specifickým způsobem rozvíjet jemnou motoriku v rámci tvůrčího výtvarného procesu. Práce je členěna do tří rámcových témat.