Náplní tohoto semináře je aplikace poznatků moderní kineziologie na diagnostiku a terapii poruch dýchání. Ukazuje se, že poznatky vývojové kineziologie od základu mění náš dosavadní pohled na dechovou LTV. V kontextu centrované postury se nám kvalitativní složka dýchání jeví jako plně automatická funkce a dechový vzor jako nedílná součást základního lokomočního vzoru.

Dýchání jako základní posturální funkce

Kineziologická kvalita dýchání plně odpovídá aktivovanému posturálnímu vzoru. Volním úsilím lze v podmínkách určitého držení těla efektivně měnit jen intenzitu a frekvenci dechu. Při snaze volním úsilím ovlivnit kvalitu dýchání se změní jen vnější forma dechu, avšak základní stavební prvky dechového vzoru zůstávají stejné. Odpovídá aktuální posturální situaci. Protože většina dechových patologií souvisí s určitým ochranným posturálním vzorem, může intenzivní dechová LTV, která nerespektuje tyto poznatky, jejich fixaci paradoxně zesílit. Jediným kladným efektem takového cvičení bývá potom určité zvýšení ventilace, k němuž zde dochází nezávisle na dechovém vzoru.

Nově definované dechové vzory - terminologie

V tomto kontextu se nám jeví dosavadní topografické rozdělení dechu na břišní, hrudní a podklíčkový jako nefunkční. Neumožňuje pochopit etio-pato-genezi poruchy dýchání. Proto bylo, pro účely tohoto semináře, vytvořeno nové rozdělení na dýchání klidové /spánkové/, zátěžové a krizové. Tyto typy dýchání jsou zde jednoznačně kineziologicky definovány a specifikovány z hlediska významu pro pacienta. Důraz je kladen na výchozí posturální situaci.

V čem je tedy zásadní změna nového přístupu?

1. Ukazuje se, že atituda, jako základní výchozí nastavení těla, je určující nejenom pro následující lokomoční pohyb, ale také pro způsob dýchání. Tzn. že chceme-li zasáhnout do kvality dýchání, musíme nejprve vybrat vhodnou výchozí polohu s důrazem na precizní nastavení určitých uzlových segmentů a v této výchozí situaci reflexně stimulovat nebo citlivě využít volního úsilí.
2. Důležitou oblastí zkoumání jsou soubory funkčních poruch, které doprovázejí každou patologii hybného systému. Nerozhoduje jestli má těžiště ve viscerální oblasti, v psychice nebo v hybném systému. Dají se přirovnat k jakési "vnější paměti", která danou patologii fixuje. Samozřejmě že nalézáme takovéto soubory vázané na dechové patologie a vhodným manuálním zásahem si usnadníme cestu ke kvalitnějšímu dýchání. Taková terapie se potom spíše podobá "odblokování" vrozené schopnosti kvalitně dýchat než motorickému učení či tréninku, byť jeho význam zde nechci nijak snižovat. 
3. Třetí oblastí je využití některých specifických technik, které umožní čištění a ventilaci těch částí dýchacího systému, které nejsou z různých důvodů ventilaci přístupné. Inspirací nám budou některé jógické postupy a tradice čínských zdravotních cvičení. V některých případech, zejména když je pacient ohrožován recidivami chronických zánětů, mohou tyto techniky být životně důležité.

Oblasti využití

Aplikace těchto nových postupů najdou své uplatnění zejména v léčbě astma bronchiale, chronických zánětů dýchacího ústrojí a chorob kardiovaskulárního systému. Ovlivňují také většinu patologií břicha /např. poruchy trávení, chronické břišní záněty, dysfunkce endokrinního systému, některé gynekologické poruchy apod./

Členění semináře

Seminář je koncipován jako víkendový. Rozsah 18 výukových hodin postačí na základní orientaci v dané problematice včetně základního praktického nácviku dechových facilitací. Pro plné zvládnutí problematiky je potřeba počítat s delší následnou praxí.

Účastníci semináře:

Seminář je určen pro fyzioterapeuty a lékaře a zájemce o tuto problematiku.